Houby (Porifera)
Kmen: Houby (Porifera) Většina hub patří k mořským živočichům. Velikost těla dosahuje od několika mm až po 2 metry. Je známo přibližně asi 5000 druhů hub. Asymetrické tělo může mít vzhled povlaků, pohárů, a keříků pevně přichycených k podkladu. Tělo hub vykazuje jen nízký stupeň integrace, v podstatě připomíná vysoce diferencovanou kolonii prvoků. Ploché buňky pinakocyty na povrchu těla připomínají epitelovou tkáň (pinacoderm). Choanocyty (límečkovité buňky) uvnitř těla tvoří choanoderm. Nejde však o pravé tkáně, protože jejich buňky mohou prodělávat rozmanité metamorfózy spojené se změnou umístění. Nervovou soustavu nemají houby vyvinutou. Mechanismus pohybu vody tělem houby je závislý na víření bičíků choanocytů. Rozlišujeme tři základní stavební typy: Askon - choanocyty vystýlají spongocoel, voda je nasávána póry a vyvrhována osculem. Sykon - choanocyty jsou seskupeny v přívodních kanálcích do spongocoelu. Leukon - mohutný kortex protkaný sítí kanálů propojujících komůrky (vystlané choanocyty), s póry i se spongocoelem. Kromě bičíkatých choanocytů a plochých pinakocytů, rozlišujeme několik dalších typů nebičíkatých buněk a buňky reproduktivní (gametogeneze probíhá v mesohylu a z oocytů a spermatocytů při ní vznikají spermie a vajíčka). archeocyty - jsou velmi početné v mesohylu. Jejich tvar je převážně kulovitý, mají velká jádra a velký počet lysozomů. Jsou totipotentní - mohou se diferencovat v ostatní typy buněk. Mají schopnost fagocytózy a mají důležitou roli při trávení potravy a při vnitřním transportu. spongocyty - jsou přítomné jen u taxonu Desmospongiae. Připomínají archeocyty, avšak dochází v nich k sekreci kolagenu, který polymeruje do silných skeletových vláken, známých jako spongin. lofocyty - tvarem se podobají archeocytům. Produkují jemná kolagenní vlákna mesofylu. sklerocyty - vznikají v nich jehlice - spikuly tj. mineralizované kosterní elementy (SiO2 , CaCO3 ). myocyty - buňky obsahující aktin a myosin. U Desmospongiae se shromažďují kolem oskula a regulují svými stahy velikost oskulárních otvorů a tím ovlivňují tok vody v houbě. Oocyty a spermatocyty vznikají z archeocytů, ale i jiných typů buněk, včetně choanocytů. K oplození vajíčka dochází v mateřském jedinci, ve kterém probíhá rýhování a vývoj až do stádia blastuly. Typy larev: obrvená parenchymula a amfiblastula. K invaginaci dochází při jejich přisednutí k substrátu. V případě parenchymuly dochází k imigrační gastrulaci a diferenciaci buněk uvnitř těla larvy, ještě předtím, než opustí mateřské tělo. Houby jsou izolovanou, slepou větví mnohobuněčných. Během kambria proběhl vývoj i zánik celosvětově rozšířeného kmene mnohobuněčných , blízce příbuzných houbám Archaeocyata. Tito živočichové měli v porovnání s recentními houbami masivní skelet, který se výrazně podílel na formování kambrických útesů. Systém hub má provizorní charakter, jsou rozlišovány tři třídy: Calcarea - vápenatí Desmospongiae - rohovití Hexactinellida - křemití Calcarea - kostra je z CaCO3 , jehlice zpravidla nejsou propojeny. Jsou to houby malých rozměrů, primitivní stavby (askon, synkon). Žijí především v mělkých mořích. Desmospongiae - kostra je z SiO2 a ze sponginu. Jsou výhradně leukonového typu. Sponginová vlákna často převažují nad jehlicemi. Velcí jedinci mohou mít více oskulí. Hexactinellida - kostra je z šestiosých křemitých jehlic. Jsou to obyvatelé hlubin. Některé druhy mořských hub: Druh: Pseudoceratina crassa (houba zavalitá)
Má pevnou základnu, ze které vyčnívá několik větvících se trubic.
Houby dorůstá výšky 45 cm a její povrch je pokrytý četnými malými bouličkami. Na vrcholu každé trubice je velký výtokový otvor a další menší otvory jsou po celé trubici. Vnitřek otvorů je žlutavě bílý a barva vnějšího povrchu kolísá od žluté přes purpurovou k zelenavé.
Druh: Aplysina archeri (houba trubicovitá)
Tento druh je rozeznatelný podle dlouhých štíhlých trubic, které jsou tenkostěnné a měkké. Mohou vyrůstat samostatně nebo v trsech a dorůstat délky téměř 2 metry. Jejich vnitřek bývá bledý a vnější barva je šedavá či do purpurova.
Tato houba je poměrně hojná na hlubších útesech karibské oblasti.
Druh: Aplysina fistularis (houba oranžová)
Tato houba se skládá z měkkých žlutooranžových trubic s tenkými stěnami, které mohou dorůstat délky 1,2 metru.
Vyrůstají ve skupinách, u základny jsou spojené. Na horním okraji trubi jsou často zřetelné prstovité výrůstky, u jedinců rostoucích v hlubší vodě však mohou chybět.
Druh: Aplysina cauliformis (houba zahnutá)
Houba zahnutá patří mezi ty druhy hub, jejichž dlouhé trubice připomínají tlustá lana. Jsou červené nebo purpurové a mohou dorůst délky téměř 2,5 metru. Poznávacím znakem jsou výtokové otvory, které jsou uspořádané v dlouhých řadách po délce "lana". Tato houba je hojná na stinných svazích a stěnách Karibiku i Baham, na Floridě se s ní můžeme setkat jen vzácně.
Druh: Agelas conifera (houba hnědá)
Také má trubice uspořádané do skupin. Dorůstají délky 1 metr.
Trubice mají nerovný povrch a jsou na vnější straně jamkovité, na dotyk však mají měkkou a hladkou strukturu.
Vnější strana trubic je hnědavá, vnitřní je bledší. Tato houba je na útesech Karibiku i na Bahamách hojná, méně častá je však na Floridě.
Roste hlavně na strmých útesových stěnách v hloubce přes 10 metrů.
Druh: Amphimedon compressa (houba vzpřímená)
Na rozdíl od ostatních hub s větvemi podobnými lanům, jsou trubice tohoto druhu vzpřímené a rostou z povrchu útesu vzhůru do výšky jednoho metru.
Výtokové otvory jsou rozmístěné nepravidelně a povrch houby je hladký.
Barva je většinou jasně červená, ale může být i kaštanová.
Druh: Callyspongia plicifera (houba stočená)
Tento druh je výrazný svou světle modrou až purpurovou barvou a blízko sebe ležícími
hřebeny a prohlubněmi, které brázdí vnější povrch houby.
Vyrůstá do výšky 45 cm a může vypadat jako samotný vázovitý útvar nebo skupina dvou či tří takových váz. Většina roste v hloubkách od 6 do 25 metrů.
Druh: Niphates digitalis (houba vázovitá)
Houba vázovitá je růžová nebo šedavá a připomíná poněkud houbu stočenou.
Je ovšem menší - dorůstá pod 30 cm a má okraj s barevnými prstovitými výrůstky spojenými téměř průhlednou tkání.
Vnitřní povrch je hladký, zatímco vnější je drsný a často porostlý malými koloniálními sasankovci.
Druh: Mycale laxissima (houba barvící)
Tato houba dostala jméno podle jasně červeného slizu barvícího prsty, který vylučuje, když je vytažena z vody. V hluboké vodě se zdá být velice tmavě červená nebo dokonce černá, ale má jasně karmínovou barvu.
Houba může sestávat z jediné 30 cm vysoké vázy nebo jich může být více spojených u základny. Většinou ¨porůstá mrtvé větve korálů na kolmých stinných stěnách v hloubce přes 10 metrů.
Druh: Xestospongia muta (houba sudovitá)
Tento nezaměnitelný druh dorůstá výšky kolem 2 metrů. Roste pomalu a velké exempláře jsou pravděpodobně staré více než 100 let.
Vnější povrch je zbrázděný svislými hřebeny nebo boulovitými výrůstky.
Navzdory svému tvrdému povrchu je okraj sudovitého těla poměrně křehký
a snadno se láme. Tato houba většinou roste v hloubce přes 15 metrů.
Druh: Ircinia felix (houba zápašná)
Tento druh dorůstá výšky 30 cm a její povrch je pokrytý četnými výrůstky pospojovanými bílými liniemi.
Může mít vydutou střední sníženinu, ve které jsou umístěna oskula, jindy však vytváří nepravidelné laloky. Tato houba je velmi hojná v mělkých vodách a mírných hloubkách. Jméno dostala podle toho, že při vylovení z vody nepříjemně zapáchá.
Druh: Agelas clathrodes (houba ušatá)
Je to obrovská a nezaměnitelná houba, která běžně porůstá korálové svahy a stěny po celé oblasti. Je oranžová a může vytvářet povlaky nebo pahorky o průměru 2 metry. Někdy z ní vyrůstá velký plochý výčnělek připomíbající sloní ucho. Tento druh se většinou nachází na místech, kde je proudění vody, a na povrchu houby často rostou další organismy.
Druh: Mycale leavis (houba povlaková)
Tato houba tvořící povlaky se vyskytuje na spodní straně korálů nebo na jejich hranách. Může ovlivňovat růst korálů, hraje však důležitou roli v tom, že její povlak zabraňuje houbám rozežírajícím korály, aby se zde usadily a prorůstaly do kolonie odspoda. Houba povlaková je oranžová a dá se poznat podle nápadných výtokových otvorů, které vyčnívají nad povrch a jsou průsvitné nebo bělavé.
Druh: Cliona delitrix (houba leptavá)
Viditelná část houby vypadá jako červenavý povlak nebo hrbolek na kolonii korálů. Zbytek je skrytý mezi korály pod houbou. Tato houba rozežírá korály a používá kyselinu k tomu, aby uvolnila drobné kousky vápence. Jak houba roste, rozrůstá se vnitřkem korálu a vytváří masu vzájemně pospojovaných protáhlých tunelů. Větší část kolonie hub je zarostlá do korálu, houba však stále musí udržovat spojení s povrchem, aby mohla nasávat vodu, která jí přináší potravu a roste na mělkých i hlubších útesech.
Druh: Siphonodictyon coralliphagum (houba korálová
)
Většinou vypadá jako trs žlutých komínů nebo prstovitých výběžků, které vyčnívají z povrchu korálu. Někdy také tvoří povlaky. Na první pohled
se nezdá, že by tato houba mohla natropit mnoho škody, ve skutečnosti však vyžírá do korálů velké díry. Stejně jako ostatní houby rozežírající korály hraje důležitou roli, protože vážně oslabuje korály a může způsobit jejich zánik. Většinou se objevuje v hloubkách větších než 10 metrů.
Druh: Acanthella acuta (houba ostrá)
Je poměrně hojná, ale vyrůstá jen v malých trsech v docela mělkých vodách. Často se usazuje na vracích lodí, ke kterým velice pevně přirůstá. Je nápadná svým ostnatým vzhledem a oranžovou barvou. Dorůstá výšky až 25 cm a její tvar je značně proměnlivý, často zcela neurčitý. Na vrchni straně jsou patrné velké vyvrhovací otvory.
Druh: Verongia aerophoba (houba komínová)
Nejraději osidluje skalnaté podklady v dosti mělkých vodách od 5 do 25 cm. Její zbarvení je světle žluté, ale vzhledem k tomu, že žije v symbióze se sinicemi, mívá často nazelenalý nebo hnědavý nádech.
Vytváří malé trsy s dlouhými prstovitými výběžky, které mají obvykle průměr okolo 3 cm a dorůstají délky až 12 cm. Na konci každého výběžku je obvykle vyvrhovací otvor.
Druh: Axinella damicornis (houba zploštělá)
Někdy je zaměňována za houbu ostrou. Obvykle vytváří nízké trsy s nepravidelnými výběžky, na kterých jsou vyvrhovací otvory. Nejčastěji je citronově žlutá, má poněkud nepravidelný tvar a na dotek je drsná.
Dává přednost zastíněným místům a jen vzácně roste hlouběji než 15 metrů.
Dorůstá výšky pouze 10 cm.
Druh: Axinella polypoides (houba polypovitá)
Nejčastěji vyrůstá na dně bahnitých prohlubenin ve skalnatém dně uvnitř jeskyní a různých dutin. Vytváří sloupcovité, válcovité útvary, podobné větvím stromů, obvykle žluté nebo oranžové barvy. Podle toho, v jak klidné vodě vyrůstá, může vytvářet bohaté trsy krátkých větévek nebo naopak pouze jednu nebo velice dlouhé větve, které mohou dorůstat délky až přes 1 metr. Je poměrně křehká a snadno se poškodí. Mezi třemi velkými, velice podobnými druhy rodu Axinella se pozná podle toho, že její větve postrádají hrbolky a jsou dlouhé, válcovité. Větve houby polypovité jsou někdy tak dlouhé, že neunesou vlastní váhu a musí se rozprostřít po skalnatém podkladu.
Druh: Chondrilla nucula (houba hladká)
Je rozšířena zejména v některých centrálních oblastech Středozemního moře. Tento druh je mimořádně odolný vůči vlnobití i vůči znečištění moře odpadními vodami. Její trsy se podobají drobným hlízám raných brambor. Mají hnědavou barvu a v průměru jen zřídka přesahují 2 cm. Na tvrdém skalnatém podkladu vytvářejí malá hnízda. Vzhledem k tomu, že vyhledává dobře osluněná místa, roste nejčastěji na vrholcích skalisek v mělké vodě do hloubky kolem 7 metrů.
Druh: Clathrina coriacea (houbatka kožená)
Jen zřídka ji nalezneme v hloubce menší než 10 m. Má zlatožlutou barvu a vytváří rozsáhlé plástvovité útvary, porůstající velké plochy, které však svou výškou jen málokdy přesáhnou 3 cm. Má ráda stinná místa, a proto roste často v jeskyních nebo pod skalními převisy. Její tělo tvoří množství drobných trubiček, které jsou vzájemně propleteny a pospojovány v poduškovité útvary, které často visí dolů ze stěn jeskyní a vyhlížejí jako drobná síťka. Vyvrhovací otvory (oskula) jsou umístěny na koncích trubiček. Vyskytují se ve Středozemním moři i Altantském oceánu. Často vyrůstají ve společných koloniích se sumkami rodu Dendrodoa.
Druh: Cliona viridis (houba řasová)
Tato houba je pravděpodobně hojnější, než se při současném stavu výzkumu jeví, protože bývá často pozorovateli přehlédnuta.
Z celé houby zanořené do vápencového podkladu jsou vidět pouze přijímací a vyvrhovací otvory zbarvené v různých odstínech žluté a zelené, lemované vápenitými jehlicemi, které slouží k zachycování organickýxh látek. Tělo houby vězí hluboko v měkkém kameni, kde vytváří rozsáhlou síť kanálkovitých dutin, které často slouží jako bezpečné úkryty různým druhům korýšů a hlaváčů.
Druh: Crambe crambe (houba obecná)
Je poměrně hojná. Žije v dobře prosvětlených vodách v hloubkách
od 5 do 30 metrů. Často se usazuje na ústřižcích a jiných přisedle žijících mlžích.
Okolo vyvrhovacího otvoru má vyvýšený hřeben. Kolonie dosahuje rozměrů 10 až 20 cm.
Druh: Dysidea fragilis (houba křehká)
Vytváří velké polštáře, dorůstající průměru až 1,5 metru. Vyhledává málo osvětlená místa pod skalními převisy a v jeskyních.
Zbarvení je uniformě zelené s nádechem do světle purpurové. Vytváří množství vyvrhovacích otvorů a vzhledem k charakteristickému tvaru a zbarvení ji nelze zaměnit s ostatními druhy.
Druh: Ircinia spinosa (houba černá)
Je zvláště hojná v centrálních a východních oblastech Středozemního moře.
Dorůstá obvykle průměru okolo 20 cm a její tělo je jen málo zpevněné.
Vyskytuje se v různých hloubkách, obvykle na vrholcích dobře osvětlených skalisek.
Druh: Oscarella lobularis (houba atlantská)
Obvykle je nejhojnější v jeskyních a různých dutinách. Má měkké, jakoby masité tělo, které není zpevněné ani jehlicemi ani sponginovými vlákny. Vyhýbá se slunečnímu světlu, na zastíněných místech vytváří velké štíty, až přes 10 cm silné. Často vytváří četné, polokulovité až laločnaté výběžky, které jsou vzájemně pospojované, mají béžovou barvu a nahnědlé konce. Houby atlantská může pokrývat rozsáhlé plochy stěn útesů nebo převisů.
Usazuje se buď přímo na skalním podkladu nebo může vyrůstat i na řasách.
Druh: Petrosia ficiformis (houba korová)
Vyskytuje se ve většině jeskyní a dutin, jejichž značnou část může pokrývat. Tvoří dlouhé, často vzájemně pospojované laloky s dobře patrnými vyvrhovacími otvory. Zbarvení je značně proměnlivé. Nejčastěji je to kombinace broskvové a šedobílé, ale může být i purpurová. Je vyhledávanou potravou ěkterých nahožábrých plžů.
Druh: Spirastrella cunctatrix (houba hvězdicová)
Je jednou z nejhojnějších hub ve Středozemním moři. Vyrůstá na skalách, ale osidluje i většinu vhodných organismů, které tu žijí. Má jasně oranžovou barvu. Kanálky k vyvrhovacím otvorům vedou na povrchu těla a jsou jasně patrné. Často bývá zaměňována s houbou obecnou, která je ve vodě na omak hladká, zatímco houba hvězdicová je drsná.
Druh: Spongia officinalis (houba mycí)
Tělo houby mycí je vystuženo složitou sítí spongiových vláken, a proto je mimořádně pružné. Zcela postrádá křemité i vápenaté jehlice.
Její zbarvení bývá světle růžové nebo jednobarevné šedé.
Sbírá se často pro komerční účely a její vyčištěné kostry pak slouží jako kvalitní mycí houby. Vyvrhovací otvory jsou řídké, ale dobře patrné, protože poněkud vyčnívají nad ostatní povrch těla. Vyskytuje se celkem hojně od mělčin do hloubek přes 40 metrů, na méně osvětlených místech nebo v jeskyních.
Druh: Suberites domuncula (houba domečkovitá)
Vytváří velké nepravidelné kopečky a koule s nápadnými vyvrhovacími otvory. Může dorůstat velikosti až přes 1 metr, při tloušťce okolo 7 cm.
Její povrch je dosti pevný, na omak kožovitý. Tělesná schránka je vyztužena třemi typy jehlic. Často obrůstá ulity osídlené poustevnickými kraby, které pak rozpouští a vytváří pro poustevníčka druhotnou skrýš, která roste s ním.
Druh: Sycon ciliatum (houbatka tobolkovitá)
Je to charakteristická drobná houba vytvářející jadnotlivé vejčité či kulovité útvary velké okolo 7,5 cm. Na jejich vrcholku je patrný jediný vyvrhovací otvor s tuhým, ostnatým límečkem. Dává přednost mělkým vodám, kde vyrůstá na dně mezi různými řasami. Je to jednoletý druh, na jaře uvolňuje množství larev.