Založit webové stránky nebo eShop

Řasy (Algae) II

 

 

Oddělení: Chromophyta (hnědé řasy)

 

Jde o velkou, přirozenou skupinu řas. Fotosyntetická barviva tvoří zejména chlorofyl a, c a fukoxantin. Zásobní látkou je chrysolaminaran nebo olej. Bičíkatá stádia mají dva nestejně dlouhé (heterokontní) bičíky.
 
Třída: Chrysophyceae (zlativky)
Tato třída zahrnuje asi 100 druhů. Jde o bičíkovce nebo měňavky se smíšenou výživou. Vytvářejí celulózní schránky nebo si chrání tělo křemitými šupinami. Rozmnožují se dělením, hologamií a tvorbou charakteristických křemitých cyst lahvovitého tvaru. Vyskytují se zejména v chladných, čistých jezerech, dobře snášejí nízké pH a nedostatek fosforu, který si dokážou shromažďovat do zásoby.
Jsou nejběžnějšími obyvateli acidofikovaných (okyselených) jezer.
 
Druh: Dictyocha fibula
Dosahuje velikosti 0,045 mm. Vyskytuje se u hladiny Atlantského oeánu, Středozemního a Baltského moře, ve východním Tichém oceánu a u pobřeží Chile. V křemičité schránce má patrné velké mezery. Jak již název napovídá, mají zástupci tohoto druhu zlatou barvu. V současnosti žijí pouze tři zástupci roduDictyocha. Jsou nepatrným pozůstatkem skupiny organismů, která byla v rozkětu před více než 5 miliony let a jejichž četné nálezy zkamenělin pocházejí z miocénu.
 
 
 
Třída: Bacillariophyceae (rozsivky)
Tato třída zahrnuje kolem 12 000 druhů. Jsou to jednobuněčné organismy, jejichž povrch tvoří křemičitá schránka, složená ze dvou částí. Menší část se nazývá hypotéka, větší epitéka.
Často se spojují do pásovitých, vláknitých, hvězdicovitých nebo vějířovitých kolonií. Při dělení se obě části schránky oddálí, obsah se rozdělí a každé ze dvou dceřinných buněk zůstane jedna polovina schránky. Tak se část populace rozsivek zmenšuje až do obnovení původní velikosti pohlavním rozmnožováním. Při něm jsou odvrženy obě části schránky a obsah buněk se přemění v gamety.
Po splynutí pohlavních buněk vzniká zygota (auxospora).
První tzv. iniciální buňka vznikající z auxospory vytváří schránku novou, o původní (maximální) velikosti daného druhu.
Schránky jsou symetrické buď podle jedné roviny=penátní rozsivky, nebo radiálně=centrické rozsivky.
V mikroskopu mohou být k badateli obráceny miskou (valvární pohled) nebo boční stranou (pleurální pohled). Uvnitř schránek jsou patrné hnědé až olivově zelené chloroplasty.
Buňky se v preparátu obvykle klouzavě pohybují. Tento pohyb umožňuje rozsivkám štěrbina tzv. raphe, viditelná z valvárního pohledu, v níž proudí protoplazma. Dále jsou na valvě patrná žebra a další struktury, které jsou určovacími znaky.
Někdy jsou v buňkách modravé krůpěje zásobních olejů. Zvláště velké množství těchto kapének nalezneme u populací hladovějících po křemíku, který u rozsivek zaujímá pozici makroelementu.
Živé rozsivky nelze přesněji určit, protože je jejich určování založeno na počítání a měření struktur mrtvé, preparované schránky, zbavené vnitřního obsahu. Preparace rozsivek se provádí koncentrovaným peroxidem vodíku a vypreparované rozsivky se potom zalévají do syntetické pryskyřice - pleuraxu.
Tyto trvalé preparáty lze pak pozorovat imerzním objektivem zvětšujícím 100x.
Rozsivky se vyskytují v mořském i sladkovodním planktonu, ale i v bentosu tekoucích vod.
Jsou dobrými indikátory čistoty vod a jejich fosilní uloženiny (křemelina, diatomit) mají mnohostranné využití v průmyslu.
 
Druh: Ethmodiscus rex
Dorůstá velikosti 2 - 3 mm. Obývá teplé vody otevřených oceánů celého světa, chudé na živiny. Je největší z dnes žijících rozsivek. Je to jednobuněčná rozsivka.
Fosílie tohoto druhu byly nalezeny ve skalách pocházejících z období pliocénu a jejich stáří se odhaduje na 5 milionů let. Tento druh se také dokáže pohlavně rozmnožovat, pokud
k tomu má vhodné podmínky.
Velmi rychle se rozmnožuje nepohlavně dělením.
 
 
 
Druh: Caetoceros danicus
Tato rozsivka dorůstá velikosti 0,005 - 0,02 mm a obývá povrchové vody moří celého světa. Rod Chaetoceros byl poprvé popsán v roce 1844.
Patří mezi největší a nejrozšířenější rod mořských rozsivek čítající přes
100 druhů. Druh danicus tvoří kolonie a neobvyklé není ani spojení až 7 buněk. Je snadné ji rozeznat podle dlouhých štětin trčících kolmo z okrajů schránky a po celé délce těla má druhotné štětiny. V buňkách i štětinách
se nachází velké množství chloroplastů.
 
 
 
Druh: Coscinodiscus granii
Dorůstá velikosti až 0,1 mm a obývá povrchové vody hojně na severní polokouli.
V jasném světle jsou jednotlivé buňky zbarvené zlatohnědě. Je to způsobeno
množstvím chloroplastů v buňce, které jsou viditelné přes křemičitou schránku.
Má plochý tvar a je paprsčitě souměrná.
 
 
 
 
 
 
Druh: Thalassiosira nordenskioldii
Dosahuje velikosti 0,01 - 0,05 mm a vyskytuje se v chladných vodách severní polokoule. Tato rozsivka je stavbou podobná druhu Coscinodiscus
granii, ale na rozdíl od ní vytváří kolonie, ve kterých jsou jednotlivé buňky spojené v pravidelných intervalech vlákny tvořenými chitinem.
Stejně jako většina rozsivek žijících v chladných vodách, se množství jedinců tohoto druhu v průběhu roku značně mění.
 
 
 
 
Třída: Xanthophyceae (různobrvky)
Tato třída zahrnuje asi 600 druhů. Jde o převážně jednobuněčné, vláknité a trubicovité řasy, tvarově připomínající některé druhy z oddělení zelených řas. Z barviv hnědých řas jim chybí fukoxantin, proto je jejich barva zelená. Mnohdy lze tuto skupinu odlišit od zelených řas pouze na základě negativního výsledku zkoušky na přítomnost škrobu.
Buněčná stěna je dvoudílná, složená z částí ve tvaru písmene H, kterým se říká tzv. H-kusy.
Rozmnožování se děje převážně zoosporami. Tyto řasy se vyskytují ve stojatých i tekoucích vodách.
 
 
    Tribonema s typickými H-kusy 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Třída: Phaeophyceae (chaluhy)
Chaluhy jsou velice úspěšnými producenty v mělkých vodách, obývají litorál. který je periodicky obnažován a trpí mechanickým náporem vln a sublitorál. Patří k největším producentům organické hmoty.
Jsou to autotrofní organismy, jejichž chloroplasty obsahují chlorofyl a, c, B-karoten, fukoxantin a další xantofyly. V chloroplastech je vždy přítomen pyrenoid.
Zásobními látkami jsou chrysolaminaran, manitol a olej a jsou uložené v plazmě nebo vakuolách. 
Buňky produkují ještě například látku fukosan, který patří mezi fenoly. Má bakteriostatické účinky a odpuzuje četné býložravce. Buněčná stěna je jen z části celulózní, převládají v ní alginové kyseliny.
Chaluhy jsou omezené světlem, a proto se obvykle nevyskytují v hloubce větší než 30 metrů.
Avšak v průzračných a čistých vodách, například ve Středomoří, mohou růst až v hloubce 100 metrů.
Zpravidla přirůstají ke skalám, kamenům, rostlinám a mušlím. Nejsou příliš rozšířené v tropických vodách. Díky vlnobití dochází často k odlamování kusů těchto řas, které pak, unášené proudem, poskytují úkryt mnoha druhům ryb a jiným živočichům. Unášené chaluhy mohou hrát také významnou roli při přemisťování mořských živošichů na velké vzdálenosti.
 
Stavba stélky
Stélka chaluh se nazývá stichoblast.
Například největších rozměrů a složitosti dosahují gametofyty zástupců řádu Laminariales. Jejich stélky jsou vzpřímené a k podkladu přirůstají systémem rhizoidů. Z rhizoidů vyrůstá válcovitý kauloid  s fyloidem roztřepeným v nepravidelné pruhy.
Systém rhizoidů a kauloid mohou být až 10 let staré, ale fyloid se obnovuje každoročně. Jeho růst zajišťuje dělivé pletivo stichomeristém, které směrem nahoru produkuje nový fyloid a směrem dolů zajišťuje růst a tloustnutí kauloidu a rhizoidu.
Ve stélce rozlišujeme pletivo krycí (epidermis), asimilační a mechanické. V korové vrstvě jsou sestupným proudem transportovány asimiláty z fyloidu. V kauloidech probíhá transport trubicovitými buňkami, jejichž příčné stěny jsou proděravělé, podobně jako v sítkovicích vyšších rostlin.
Těžké stélky některých druhů jsou nadnášeny dutými měhýřky naplněnými plynem. Hnědé zbarvení je dáno zejména fukosanem, který se hromadí v drobných vakuolách tzv. fysodách.
Produkují také velké množství slizu, který snižuje možnost mechanického poškození a zpomaluje vysychání při odlivu. Sliz je obsažen v kanálcích prorůstajících stélkou. Jeho hlavní složkou je polysacharid fukoidan, obsahující až 38 % vázané síry. Tím, že chaluhy vylučují velké množství fukoidanu do prostředí, podílí se na koloběhu síry ve vodním prostředí a atmosféře.
 
Rozmnožování chaluh
V životním cyklu hnědých řas dochází k rodozměně, tj. střídání gametofytu a diploidního sporofytu.
Např. gametofyt řádu Laminariales sestává z krátkého mikroskopického vlákna. V cyklu dominuje mohutný, mnoho let rostoucí sporofyt (heteromorfická rodozměna).
U řádu Fucales, který považujeme za vývojově nejdokonalejší, chybí gametofyt jako samostatná rostlina. Gamety se tvoří po meiotickém dělenína sporofytu.
Pohlavní rozmnožování je izogamické, anizogamické nebo oogamické.
Při oplození se uplatňují specifické látky, feromony, které chemotakticky lákají spermatozoidy k vaječným buňkám.
Nepohlavní rozmnožování zajišťují zoospory, někdy dochází k fragmentaci stélky. Nepohyblivé buňky (gamety a zoospory) se podobají monadoidním buňkám zlativek. Liší se umístěním bičíků, které u hnědých řas vyrůstají bočně, pod vrcholem buňky.
 
 
Druh: Padina gymnospora
Dorůstá velikosti 10 cm. Obývá skalnatá jezírka a skalnaté přílivové oblasti
ve vodách dosahujících teploty 20 - 30 0C, tedy tropické a subtropické vody celého světa. Padina je jediným rodem hnědých řas, který má vápenité fyloidy. Lesklá křída tvoří bílé soustředné pruhy na povrchu vějířovitých fyloidů. Fyloidy tvoří na šířku 4 - 9 buněk a jsou stočené směrem dovnitř.
Starší fyloidy se někdy podélně rozdělí. Často se vyskytuje ve velkých skupinách na skalách, na starých korálnatcích nebo mušlích.
          
 
 
 
 
Druh: Sargassum muticum (hroznovice japonská)
Dorůstá velikosti 2 - 10 metrů. Porůstá skály a kameny na úrovni nebo pod úrovní odlivu a to ve vodě o teplotě 5 - 26 0C. Je rozšířená
u pobřeží Japonska, odkud pochází, aby byla zavlečena do Západní Evropy a západní Severní Ameriky a i v těchto oblastech se postupně rozmáhá, potlačuje ostatní druhy řas a je považována za invazní druh.
Dokáže se rozmnožovat v průběhu celého roku a v klidných vodách vytváří husté porosty. Má postranní větve s mnoha fyloidy dlouhými až 10 cm. Fyloidy jsou nadnášeny malými plynovými měchýřky, které se vyskytují samostatné nebo v trsech. S touto chaluhou žije v symbióze ryba rozedranec sargasový, který ji napodobuje nejen zbarvením, ale i tvarem těla a chaluha mu tak poskytuje dokonalý úkryt před predátory.
         
 
 
 
Druh: Macrocystis pyrifera (bobulák)
Dorůstá 45 metrů a porůstá skalnatá a ojediněle i písčitá dna.
Vyskytuje se ve vodách mírného pásma na jižní polokouli a v severovýchodním Tichém oceánu ve vodě s teplotou 5 - 20 0C.
Je největší mořskou řasou na světě. V příhodných podmínkách může přirůstat až 60 cm za den a za rok může dosáhnout délky až 30 metrů. Obvykle se vyskytuje v hloubce 10 - 30 metrů, ale v čistých vodách může dorůstat i hlouběji.
Ke dnu je přichycen obrovským rhizoidem, který je po třech letech zhruba 60 cm vysoký i široký. Z něj vybíhá směrem k hladině několik dlouhých pružných kauloidů s mnoha páskovitými fyloidy, které jsou nadnášeny vzduchem naplněnými měchýřky. Fyloidy mohou růst i nad hladinu. Má dvoufázový životní cyklus. Fyloidy u základny vytvářejí výtrusy, které se přemění v drobná vlákna. Ta tvoří vajíčka a spermie, jejichž spojením vznikne zárodek chaluhy.
 
 
 
 
Druh: Desmarestia aculeata (čepelatka ostnitá)
Má velikost až 1,8 metru. Vyskytuje se v prostředí skal pod úrovní odlivu a v porostech čepelatek. Je rozšířená u pobřeží v mírných, chladných a polárních oblastech s teplotou vody 0 - 18 0C.
Tato chaluha má rovné hnědé fyloidy s mnoha postranními větvemi. Nejmenší větve jsou krátké a podobné ostnům.
V létě je celá chaluha pokrytá jemnými rozvětvenými chloupky.
 
 
 
 
 
 
Druh: Postelsia palmaeformis
Dorůstá 60 cm. Porůstá vlnám vystavená západní pobřeží Severní Ameriky
s teplotou vody 8 - 18 0C. Patří mezi čepelatky, což jsou řasy patřící do řádu Laminariales.
Roste pro čepelatky neobvykle, ve středních částech pobřeží, kde vytváří husté porosty. Má rozvětvený rhizoid a silný dutý kauloid, který při odlivu vyčnívá nad hladinu. Vrchol kauloidu je rozdělen na mnoho krátkých válcovitých větví, z nichž každá nese až 25 cm dlouhý fyloid s ozubenými okraji a hlubokými rýhami směřujícími dolů. Do těchto rýh jsou vypouštěny výtrusy, které při odlivu spadnou k rhizoidu a na okolní skály. Některé z těchto čepelatek se přichatávají na mušlích.
 
 
 
 
Druh: Colpomenia peregrina
Má velikost 10 cm. Porůstá schránky a skály v úrovni odlivu a pod ní.
Vyskytuje se na pobřeží Severní Ameriky, Japonska a Austrálie, byla zanesena do Atlantského oceánu s teplotou vody 6 - 28 0C.
Tato chaluha roste na schránkách živočichů, mimo jiné ústřic.
Fyloid je nejprve kulovitý a tvrdý, ale v průběhu růstu se stane nepravidelně zvlněným a dutým. Tato chaluha má jen tenkou stěnu tvořenou několika vrstvami buněk.
 
 
 
 
Druh: Ascophyllum nodosum
Dorůstá až 3 metry. Roste na chráněných mořských pobřežích s teplotou vody v rozmezí 0 - 18 0C. Je rozšířená na severozápadním pobřeží Evropy, východním pobřeží Severní Ameriky a u ostrovů v severním Atlantiku.
Patří do skupiny tuhých hnědých řas, které v chladnějším podněbí často převažují na skalnatých pobřežích. Ke skále je pevně přichycena diskovitým rhizoidem, ze kterého varůstá několik rovných kauloidů dosahujících délky až 1 metr, ve vyjímečných situacích až 3 metry.
Na fyloidu se nacházejí v pravidelných intervalech vzduchové měchýřky. Fyloidy vytvářejí zhruba jeden měchýřek ročně. Měchýřky nadnášejí fyloid ve vodě, aby získal více světla, což je výhodou v kalných vodách, kde se tato chaluha často vyskytuje. Tmavě hnědé fyloidy v létě vyblednou do žluta. 
Rozmnožovací orgány vznikají na krátkých postranních větvích a často lze spatřit oranžová vajíčka, která z nich pomalu pronikají.
 
 
 
 
Druh: Hormosira banksii
Dorůstá délky až 30 cm a porůstá nízká pobřeží a skály pod úrovní odlivu s teplotou vody 10 - 20 0C. Vyskytuje se na pobřeží jižní a východní Austrálie a Nového Zélandu. Jde o endemickou řasu.
Má výrazné fyloidy, které vypadají jako hnědé korálky, jsou tvořené řetězci elipsovitých dutých dílků spojených v úzkých místech stélkami. Na každém "korálku" jsou roztroušené malé rozmnožovací orgány. Na pobřežních skalách lze nalézt husté koberce tvořené pouze témto druhem. Fyloidy jsou ke skále přichycené tenkými plochými rhizoidy. Žije také volně mezi kořeny mangrovníků. Tvary jednotlivých dílků se liší v závislosti na prostředí, ve kterém žijí. U jedinců žijících na chráněných skalách, mušlích v přílivové oblasti nebo v mangrovech jsou kulaté a v průměru měří okolo 2 cm. Jedinci žijící na skalách pod úrovní odlivu na částečně otevřených pobřežích mají tyto dílky menší, pouhých 6 mm dlouhé.
 
 
 
 
Třída: Haptophyceae (Prymnesiophyeae)
Do této třídy jsou řazeni bičíkovci, kapsální, kokální a krátce vláknité řasy.
Bičíkový aparát sestává ze dvou bičíků a haptonematu. Na povrchu bičíků je u některých zástupců hustý porost jednoduchých vlásků, u některých jsou bičíky holé.
Haptonema je podobné bičíku, ale neslouží k pohybu. Jeho povrch je hladký a může být kratičké nebo dlouhé, kontraktilní. 
U řádu Prymnesiales je povrch buňky a bičíků pokryt tenkými polysacharidovými šupinami, které mají submikroskopické rozměry a pokrývají buňku v jedné nebo více vrstvách.
U vápenatých bičíkovců řádu Coccolithophoridales nese povrch buňky kokolity, tj. zvápenatělé šupiny, jejichž organický základ je pokryt charakteristicky uspořádanými krystaly kalcitu.
Chloroplast všech zástupců je hnědý a chybí v něm věncová lamela. Zásobní látkou je chrysolaminaran a olej.
 
 
 
 
Druh: Prymnesium saltans
Je to bičíkovec žijící v brakických jezerech teplých krajů. Při přemnožení produkuje toxin nebezpečný
pro ryby. Patří do řádu Prymnesiales.
 
 
 
Druh: Phaeocystis pouchetii
Jde o kosmopolitní druh z řádu Prymnesiales, který má drobné vegetativní buňky, které měří jen 8 um v průměru. Tvoří slizové kolonie velké až několik cm. Žije v severních i jižních mořích. U břehů Británie se objevují na jaře a svým slizem ucpává rybářské sítě.
Řasa působí úhyn ryb, ale není jasné, zda je toxická. Nebezpečné může být ucpání žaber slizem.
Phaeocystis nepříznivě ovlivňuje tah sleďů v Severním moři.
 
 
 
Řád: Coccolithophoridales
Jsou to bičíkovci se dvěma bičíky a haptonematem, kapsální a krátce vláknité řasy. Planktonní bičíkovci jsou často vývojovým stádiem bentických vláknitých řas. Vápenatí bičíkovci pocházejí z druhohor. Jejich rozvoj vrcholil před 60 - 120 miliony let v útvarech jury a křídy. Fosilní vápenatí bičíkovci o rozměrech kokolitů 10 - 50 um zakládali mocné sedimentované vrstvy kalcitu.
Vápenatí bičíkovci žijí především v mořském nanoplanktonu a vyvolávají vegetační zbarvení vody zvané
"white water".
                                                             
Druhy: Pontosphaera syracusana                                            
            Cricosphaera carterae
            Pleurochrysis carterae
            Emiliania huxley      
                                                                                                                       
                                                                                                                                    Prymnesium parvum
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
  
   
 
 
 
   
TOPlist