Ploštěnci (Plathelminthes)
Kmen: Ploštěnci (Plathelminthes) Velikost těla se pohybuje od 0,15 do cca 20 metrů. Značné délky těla dosahují některé parazitické druhy, volně žijící druhy jsou menší. Počet doposud popsaných druhů je asi 17 000. Tělo ploštěnců je dorzoventrálně zploštělé, bilaterálně symetrické a tvořené větším množstvím buněčných vrstev. V přední části těla se formuje hlava (cefalizace). Prostor mezi orgány je vyplněn tělním parenchymem. Parenchym má, kromě funkce oporné, ještě další funkce, jako je: exkrece, ukládání zásobních látek, trávení. Prostůrky mezi buňkami mohou rozvádět živiny. Na povrchu volně žijících druhů je jednovrstevná obrvená epidermis. U vnitřních parazitů chrání tělo před natrávením povrchová vrstva zvaná neodermis (tegument), což je bezjaderné syncytium postrádající jádra, ale s množstvím mitochondrií. Kdysi byla tato vrstva mylně považována za kutikulu. Pohybové ústrojí: kožně svalový vak obsahuje pod epidermis zpravidla okružní, podélnou a příčnou svalovinu. Nervová soustava: nemá jednotné uspořádání, hlavní rozdíly se projevují v počtu a uspořádání nervových provazců (pruhů), navazujících na mozkové ganglion. Nervové provazce netvoří ganglia. Takové uspořádání nervové soustavy se nazývá ortogonální. Smyslová ústrojí: oči - jsou tvořeny malým počtem buněk (u endoparazitů chybí) statocysty - jsou na hlavovém konci těla (výhradně u fylogeneticky nejpůvodnějších skupin) chemoreceptory - jsou také na hlavové části těla. Trávicí soustava: jde o neprůchodnou (ústa=řiť) gastrovaskulární soustavu, ústa se nacházejí nejčastěji na hlavě. Vylučovací soustava: střevní epitel, protonefridie (jejich původní funkce je osmoregulační). Protonefridie tvoří systém kanálků zakončených plaménkovými buňkami s analogickými strukturami jako mají límečky choanocytů hub. Transport živin a dýchání: difuze živin ze střeva do orgánů přes buňky tkání sousedících orgánových soustav. Dýchání je zajištěno celým povrchem těla. Rozmnožovací soustava: jsou to většinou hermafrodité, vyjímečně gonochoristé s pohlavním dimorfismem Varlata tvoří dva nebo více váčků. Spermie odvádějí vasa eferentia (sběrné kanálky), následují vasa deferentia (spermidukty, chámovody), které se spojují v nepárový ductus ejaculatorius. Chámomet je zakončen některým ze dvou typů kopulačních orgánů a to buď penisem cylindrického tvaru, který ční do pohlavního atria nebo plní roli kopulačního orgánu cirrus, což je v tomto případě vychlípitelná část chámometu, která ústí do pohlavního atria nepatrným otvorem. Pohlavní atrium ústí navenek společným otvorem pro vývody samičího i samčího pohlavního ústrojí, nebo existují až 3 typy pohlavních otvorů. 1. samčí 2. samičí kopulační orgány (vagina) 3. samičí na kladení vajec (děloha). Vaječníky: u ploštěnek je v závislosti na taxonu vyvinut buď homocelulární nebo heterocelulární typ ovárií. Homocelulární vaječníky mají primitivní ploštěnky a vnikají v nich vajíčka, ve kterých je žloutek integrální částí cytoplazmy. Tato vajíčka se nazývají endolecitální a podobají s vajíčkům většiny ostatních živočichů. Heterocelulární vaječníky se vyskytují u odvozených ploštěnek a jsou rozděleny na dvě specializované oblasti: germánium, které produkuje vajíčka a vitelárium, ve kterém vznikají buňky zvané vitelocyty, naplněné žloutkem. Germánium a vitelárium se obvykle spojují v germovitelárium. Vajíčka uvolněná z germánia se obklopí několika vitelocyty a obalí pouzdrem (kapsule), vajíčka tohoto typu se nazývají ektolecitální. Materiál pouzdra vylučují specializované buňky části vejcovodu. Párový ovidukt (vejcovod) vytváří v místě vzájemného spojení receptaculum seminis (semenná schránka), kde je přechováváno sperma cizího jedince. Často dochází k samooplození. U části ploštěnců dochází ke spirálnímu rýhování. Nepohlavní rozmnožování: v zásadě jde o klonování procesy zvanými architomie, paratomia a pučení. Klonování je typické pro sladkovodní ploštěnky, které se příčně rozdělí na dva díly a poté dojde k regeneraci chybějící části těla. Rýha, kterou se tělo rozdělí vzniká těsně za hltanem. Zadní část se pevně přichytí k substrátu, zatímco přední pokračuje v pohybu a tím se obě části oddělí. pokud dochází k regeneraci částí ještě před oddělením, jde o paratomii, pokud k ní dojde až po oddělení, jde o architomii. Fylogeneze: shody v rýhování zygot ploštěnců a mnohoštětinatů (jde o spirální rýhování), vedly k teoriím o vzniku ploštěnců druhotným zjednodušením tělní organizace. Nelze však rovněž přehlédnout společné rysy tkání žahavců a nejprimitivnějších, volně žijících ploštěnců. Ploštěnci obývají mořské, limnické i suchozemské prostředí. Většina druhů žije paraziticky. Klasifikace ploštěnců, která by vyjadřovala fylogenetickou hierarchii kmene, není ustálená. Třída: Ploštěnky (Turbellaria) Většinou jde o volně žijící ploštěnce. Někteří žijí jako komenzálové, parazité jsou vzácní. Epidermis je obrvená. Pokožka je opatřena rabdity, což jsou tyčinky orientované kolmo k povrchu těla. Při podráždění se uvolní na povrch a nabobtnají, čímž vznikne hlenovitý ochranný obal. Hlen také usnadňuje pohyb některých druhů při lovu. Trávicí soustava nemá jednotnou polohu úst. Pro uchopení potravy má význam také typ hltanu, jímž může být: Pharynx simplex - bezprostředně navazuje na okolní tkáně, včetně parenchymu (stejný typ existuje u žahavců a žabernatek) Pharynx plicatus - dlouhá svalnatá vychlípitelná trubice Pharynx bulbosus - syvý hltan Pouze jedna skupina bezstřevných ploštěnek nemá hltan. Ústa se v tomto případě otevírají do cytoplazmy trávícího syncytia. U mořských druhů je vývin nepřímý, přes tzv. Mullerovu larvu, u sladkovodních druhů je vývin přímý. Některé mořské druhy: Rod: Waminoa










