Založit webové stránky nebo eShop

Ploštěnci (Plathelminthes)

 

 

Kmen: Ploštěnci (Plathelminthes)
 
Velikost těla se pohybuje od 0,15 do cca 20 metrů. Značné délky těla dosahují některé parazitické druhy, volně žijící druhy jsou menší. Počet doposud popsaných druhů je asi 17 000.
 
Tělo ploštěnců je dorzoventrálně zploštělé, bilaterálně symetrické a tvořené větším množstvím buněčných vrstev. V přední části těla se formuje hlava (cefalizace). Prostor mezi orgány je vyplněn tělním parenchymem. Parenchym má, kromě funkce oporné, ještě další funkce, jako je: exkrece, ukládání zásobních látek, trávení. Prostůrky mezi buňkami mohou rozvádět živiny.
 
Na povrchu volně žijících druhů je jednovrstevná obrvená epidermis. U vnitřních parazitů chrání tělo před natrávením povrchová vrstva zvaná neodermis (tegument), což je bezjaderné syncytium postrádající jádra, ale s množstvím mitochondrií. Kdysi byla tato vrstva mylně považována za kutikulu.
 
Pohybové ústrojí: kožně svalový vak obsahuje pod epidermis zpravidla okružní, podélnou a příčnou svalovinu.
 
Nervová soustava: nemá jednotné uspořádání, hlavní rozdíly se projevují v počtu a uspořádání nervových provazců (pruhů), navazujících na mozkové ganglion. Nervové provazce netvoří ganglia. Takové uspořádání nervové soustavy se nazývá ortogonální.
 
Smyslová ústrojí:
oči - jsou tvořeny malým počtem buněk (u endoparazitů chybí)
statocysty - jsou na hlavovém konci těla (výhradně u fylogeneticky nejpůvodnějších skupin)
chemoreceptory - jsou také na hlavové části těla.
 
Trávicí soustava:
jde o neprůchodnou (ústa=řiť) gastrovaskulární soustavu, ústa se nacházejí nejčastěji na hlavě.
 
Vylučovací soustava: střevní epitel, protonefridie (jejich původní funkce je osmoregulační).
Protonefridie tvoří systém kanálků zakončených plaménkovými buňkami s analogickými strukturami jako mají límečky choanocytů hub.
 
Transport živin a dýchání: difuze živin ze střeva do orgánů přes buňky tkání sousedících orgánových soustav. Dýchání je zajištěno celým povrchem těla.
 
Rozmnožovací soustava: jsou to většinou hermafrodité, vyjímečně gonochoristé s pohlavním dimorfismem
 
Varlata tvoří dva nebo více váčků. Spermie odvádějí vasa eferentia (sběrné kanálky), následují vasa deferentia (spermidukty, chámovody), které se spojují v nepárový ductus ejaculatorius. Chámomet je zakončen některým ze dvou typů kopulačních orgánů a to buď penisem cylindrického tvaru, který ční do pohlavního atria nebo plní roli kopulačního orgánu cirrus, což je v tomto případě vychlípitelná část chámometu, která ústí do pohlavního atria nepatrným otvorem.
 
Pohlavní atrium ústí navenek společným otvorem pro vývody samičího i samčího pohlavního ústrojí, nebo existují až 3 typy pohlavních otvorů.
1. samčí 2. samičí kopulační orgány (vagina) 3. samičí na kladení vajec (děloha).
 
Vaječníky: u ploštěnek je v závislosti na taxonu vyvinut buď homocelulární nebo heterocelulární typ ovárií.  Homocelulární vaječníky mají primitivní ploštěnky a vnikají v nich vajíčka, ve kterých je žloutek integrální částí cytoplazmy. Tato vajíčka se nazývají endolecitální a podobají s vajíčkům většiny ostatních živočichů. Heterocelulární vaječníky se vyskytují u odvozených ploštěnek a jsou rozděleny na dvě specializované oblasti: germánium, které produkuje vajíčka a vitelárium, ve kterém vznikají buňky zvané vitelocyty, naplněné žloutkem.
Germánium a vitelárium se obvykle spojují v germovitelárium. Vajíčka uvolněná z germánia se obklopí několika vitelocyty a obalí pouzdrem (kapsule), vajíčka tohoto typu se nazývají ektolecitální. Materiál pouzdra vylučují specializované buňky části vejcovodu.
Párový ovidukt (vejcovod) vytváří v místě vzájemného spojení receptaculum seminis (semenná schránka), kde je přechováváno sperma cizího jedince. Často dochází k samooplození. U části ploštěnců dochází ke spirálnímu rýhování.
 
Nepohlavní rozmnožování: v zásadě jde o klonování procesy zvanými architomie, paratomia a pučení. Klonování je typické pro sladkovodní ploštěnky, které se příčně rozdělí na dva díly a poté dojde k regeneraci chybějící části těla. Rýha, kterou se tělo rozdělí vzniká těsně za hltanem. Zadní část se pevně přichytí k substrátu, zatímco přední pokračuje v pohybu a tím se obě části oddělí.
pokud dochází k regeneraci částí ještě před oddělením, jde o paratomii, pokud k ní dojde až po oddělení, jde o architomii.
 
Fylogeneze: shody v rýhování zygot ploštěnců a mnohoštětinatů (jde o spirální rýhování), vedly k teoriím o vzniku ploštěnců druhotným zjednodušením tělní organizace. Nelze však rovněž přehlédnout společné rysy tkání žahavců a nejprimitivnějších, volně žijících ploštěnců.
Ploštěnci obývají mořské, limnické i suchozemské prostředí. Většina druhů žije paraziticky. 
Klasifikace ploštěnců, která by vyjadřovala fylogenetickou hierarchii kmene, není ustálená.
 
 
Třída: Ploštěnky (Turbellaria)
Většinou jde o volně žijící ploštěnce. Někteří žijí jako komenzálové, parazité jsou vzácní. 
Epidermis je obrvená. Pokožka je opatřena rabdity, což jsou tyčinky orientované kolmo k povrchu těla.
Při podráždění se uvolní na povrch a nabobtnají, čímž vznikne hlenovitý ochranný obal. Hlen také usnadňuje pohyb některých druhů při lovu. Trávicí soustava nemá jednotnou polohu úst. Pro uchopení potravy má význam také typ hltanu, jímž může být:
Pharynx simplex - bezprostředně navazuje na okolní tkáně, včetně parenchymu (stejný typ existuje u žahavců a žabernatek)
Pharynx plicatus - dlouhá svalnatá vychlípitelná trubice
Pharynx bulbosus - syvý hltan
 
Pouze jedna skupina bezstřevných ploštěnek nemá hltan. Ústa se v tomto případě otevírají do cytoplazmy trávícího syncytia. U mořských druhů je vývin nepřímý, přes tzv. Mullerovu larvu, u sladkovodních druhů je vývin přímý.
 
 
Některé mořské druhy:
 
 
Rod: Waminoa
 
Velikost těla nepřesahuje 5 mm. Největší hloubka, ve které je schopna přežít není zaznamenána. Žije na turbinatkách lištovitých v tropickém Indickém a Tichém oceánu. Tato ploštěnka vytváří barevné skvrny na turbinatkách. Jejich velmi tenké tělo při hledání potravy klouže po povrchu korálu.
Živí se organickým odpadem zachaceným ve slizu na korálu. Tyto ploštěnky nemají oči a místo trávící dutiny mají síť trávívích buněk: U tohoto rodu je obtížné určit množství druhů i oblast rozšíření.
 
 
 
 
Druh: Convoluta roscoffensis
 
Dosahuje velikosti do 1,5 cm a žije v zóně přílivu na chráněných písčitých pobřežích. Je rozšířena v severovýchodním Atlantiku. Ačkoli je obtížné vidět tyto ploštěnky jednotlivě, objevují se ve shlucích v kalužích vody na pobřeží při odlivu. V jejich tělech se nacházejí drobné jednobuněčné řasy, díky kterým mají zelené zbarvení. V teplých tůňkách mohou řasy fotosyntetizovat a část energie předávat hostiteli. Tyto ploštěnky jsou velmi citlivé na otřesy.
 
 
 
 
Druh: Prostheceraeus vittatus
 
Dorůstá velikosti do 5 cm a žije v hloubce do 30 metrů. Najdeme ji na bahně nebo skalách ve vodách mírného pásma v severovýchodním Atlantiku a Středomoří. Většina pestře zbarvených ploštěnek se vyskytuje na tropických útesech, ale tento druh je výjimkou a nalezneme ho i v Norsku.
Je krémově zbarvená s červenohnědými podélnými pruhy.
Na jednom konci listovitého těla je hlava s párem oddělených výrůstků a primitivníma očima. Při pohybu vlní ploštěnka okraji těla, tak dokáže také plavat.
 
 
 
 
Druh: Pseudobiceros bedfordi
 
Velikost těla dosahuje max. 8 cm. Obývá korálové útesy v tropických vodách
v Indickém oceánu a západním Tichém oceánu. Díky skvrnitému zbarvení s příčnými pruhy a bílými tečkami na tmavém pozadí je snadné ji rozeznat. Obvykle ji lze spatřit, jak se plazí po skále a hledá pláštěnce a korýše, ale dokáže také slušně plavat. Na hlavě má dva ploché tykadlovité výrůstky.
 
 
 
 
Druh: Pseudoceros dimidiatus
 
Dosahuje velikosti do 8 cm a obývá korálové útesy tropických vod Indického
oceánu a západního Tichého oceánu. Zbarvení tohoto druhu ploštěnky se u různých jedinců značně liší. Tělo je vždy černé s oranžovými okraji, ale šířka a uspořádání žlutých nebo bílých postranních pruhů jsou velmi rozmanité. Toto zbarvení slouží jako ochrana proti predátorům.
Stejně jako jiné druhy má i tato ploštěnka množství buněk vnímajících chemické i světelné změny, které ploštěnce pomáhají najít potravu a vyhnout se nebezpečí.
 
 
 
 
Druh: Pseudoceros imitatus
 
Dorůstá velikosti max. 2 cm a nalezneme ji na korálových útesech ve vodách okolo Nové Guineje, severní Austrálie a pravděpodobně i jinde.
Na rozdíl od většiny mnohovětevných, kteří mají poměrně hladký povrch těla, má tento druh pokožku zvrásněnou drobnými hrbolky. Díky tomu vypadá jako nahožábrý plž Philidiella pustulosa a téměř shodné je i jeho zbarvení. Nahožábrý plž totiž vylučuje při napadení odporně chutnající látku a právě podobnost s ním zajišťuje ploštěnce relativní bezpečí.
 
 
 
 
Druh: Thysanozoon nigropapillosum
 
Dosahuje velikosti těla do 8 cm a vyskytuje se v hloubkách 1 - 30 m.
Obývá svahy korálových útesů v tropických vodách Indického oceánu a západního Tichého oceánu. Silně zvlněný okraj těla této velmi tenké ploštěnky je zvýrazněný bílým lemováním. Zbytek horní části těla je černý a pokrytý krátkými výrůstky, které mají žluté konečky. I o tomto druhu toho víme málo, ale byl spatřen ve společnosti pláštěnců žijících v koloniích a pravděpodobně se jimi živí. Bylo pozorováno, že velmi dobře plave pomocí vlnění těla.
 
 
 
 
Druh: Kaburakia excelsa
 
Dorůstá velikosti až 10 cm a vyskytuje se v zóně přílivu pod pobřežními skalami.
Najdeme ji ve vodách mírného pásma v severovýchodním Tichém oceánu. Tato velká oválná ploštěnka se plazí po skalách, kamenech a podrostu u tichomořského pobřeží Severní Ameriky. Je zbarvena červenohnědě až žlutohnědě s tmavými skvrnami, a když se zcela roztáhne, povrchem těla jde vidět trávicí soustavu. Živí se vychlípením trávící trubice na kořist. Tento druh se běžně vyskytuje na plovoucích docích a mezi slávkami.
 
 
 
 
Druh: Pseudoceros pardalis
 
Tento druh je velký až 5 cm. Po mořském dně se pohybuje pomocí brv na spodní straně těla. Hřbetní strana těla je zbarvena tmavě hnědě s množstvím oranžových a žlutých teček, podle kterých dostala tato ploštěnka své jméno. Díky vlnivému pohybu je tato ploštěnka schopna i plavat. Stejně jako mnohé jiné ploštěnky je to dravec, který se živí menšími červy a jinými bezobratlými. Ústa leží na spodní straně těla a hlavový konec nese jednoduché oči a dvě krátká tykadla. Můžeme se s ní setkat  v celé oblasti Karibiku.
 
 
 
 
Druh: Prostheceraeus giesbrechtii
 
Jde o nejhojnější ploštěnku ve Středozemním moři. Lze ji rozeznat podle charakteristického purpurově růžového zbarvení s bílými proužky (může mít i modrou formu). Dorůstá délky okolo 2 cm a zastihnout ji můžeme v nejrůznějším prostředí, od jeskyní a dutin, kde je téměř tma, až po jasným sluncem ozářené dno.
 
 
 
 
Druh: Yungia aurantiaca
 
Tato ploštěnka dorůstá délky asi 2 cm. Má zlaté až světle hnědě zbarvené tělo
s jemnými bílými proužky podél okrajů a bílými skvrnkami, nepravidelně rozmístěnými po celém těle.
 
 
 
 
 
 
 
  
TOPlist