Založit novou webovou stránku nebo e-shopChci nový web

Mlži (Bivalvia)

 

Třída: Mlži (Bivalvia)

 

Dosahují velikosti 0,1 - 135 cm. V současné době známe cca 20 000 druhů.
Jsou bilaterálně symetričtí. Plášť tvoří dva laloky (kožní duplikatury), každý vylučuje jednu lasturu. Lastury jsou navzájem spojeny zámkem, ligamentem a adduktory. Plášťová dutina komunikuje s vnějším prostředím třemi otvory: přijímacím, vyvrhovacím a otvorem pro vysunování nohy.
Noha je většinou kýlovitá a někdy bývá silně redukována, byssová vlákna.
Pro celou třídu je charakteristická druhotná redukce hlavy: schází též hltana radula.
Ústa se nacházejí na opačném konci (příď) plášťové dutiny, než je přijímací otvor. Potravní partikule jsou k ústům přiháněny obrveným epitelem.
Svalovina zahrnuje retraktory nohy a adduktory lastur.
Cerebrální ganglion zahrnuje současně i pleurální ganglion a je napojeno konektivy na ganglion viscerální (=parietální + viscerální a leží pod zadním adduktorem) a pedální.
Oči jsou rozmístěny na okraji pláště nebo na sifonech (přijímací a vyvrhovací trubice).
Osfradium vroubí přijímací otvor. Při ústech jsou plachetky. Statocysty leží vedle pedálního ganglion, avšak jsou inervovány ganglionem cerebrálním.
Rozsáhlý žaludek je ústy spojen krátkou obrvenou trubicí. Je opatřen složitým filtračním aparátem, párem hepatopankreatických žláz a krystalickým kuželíkem, jež se otáčí kolem své osy prostřednictvím brv.
Střevo prochází srdeční komorou.
Původní typ žaber jsou ktenidie. Od nich lze odvodit filibranchie a lamelibranchie.
Srdce má dvě předsíně. S perikardem komunikují obrvenou nálevkou ledviny (Bojanovy orgány), jež vyúsťují v blízkosti vývodu gonád do vyvrhovacího kanálu. Gonády jsou párovité, zpravidla jsou to gonochoristé. Oplození vajíček může nastat ve volné vodě nebo spermiemi přivířenými plášťovým epitelem. Žijí předevšém v moři. Řídčeji ve vodách vnitrozemních.
 
Mlži jsou rozčleněni do čtař řádů:
1. Protobranchiata - perožábří
2. Filibranchiata - nitkožábří
3. Eulamellibranchiata - listožábří
4. Septibranchiata - skulinožábří
 
1. Protobranchiata
Mají pravé žábry - ktenidia, nohu s chodidlem a nemají byssovou žlázu.
 
2. Filibranchiata
Mnoho druhů žije přisedle, mají mohutnou byssovou žlázu. Zadní adduktor je zvětšen na úkor předního a posunut do středu těla. Do tohot řádu řadíme například druhy: Mytilus edulis (slávka jedlá), Mytilus galloproviscialis (mytilotoxin), Ostrea (ústřice), Pecten (hřebenatka), Pinctada margaritifera (perlotvorka mořská).
 
3. Eulamellibranchiata
Jen do tohoto řádu přísluší druhy sladkovodní, např.: Anodonta cygnea (škeble rybničná - nemá zámek),
Unio (velevrub), Margaritana margaritifera (perlorodka říční). Všechny vyjmenované druhy mají larvu glochidium, která krátkodobě parazituje na rybách. Mořskými druhy jsou např.: Cardium (srdcovka), Teredo navalis (sášeň lodní - má redukované lastury), Tridacna (zéva).
 
4. Septibranchiata
Jsou to hlubokomořské druhy se silně odvozenými znaky. Funkci žaber má svalnaté septum, jehož pohyby mohou do plášťové dutiny vtáhnout relativně velké potravní objekty.
 
 
Některé druhy mlžů:
 
 
Druh: Mytilus edulis (slávka jedlá)
Dorůstá velikosti 10 - 15 cm a je rozšířena v severním a severovýchodním Atlantiku a severovýchodním a jihozápadním
Tichém oceánu. Vyznačuje se černými lasturami a vyskytuje se přichycen ve velkých shlucích pomocí tuhých byssových vláken.
Tato vlákna jsou extrémně silná (zhruba 5x pevnější než lidské šlachy). Když slávka rozevře lastury, je přes žábry proháněna voda a slávka z ní vstřebává kyslík a zachycuje jemné částečky potravy.
Slávka denně přefiltruje 45 - 70 litrů vody. Jsou odděleného pohlaví, takže sdružování do skupin pomáhá také zajistit oplodnění vajíček. Po vylíhnutí jsou planktonní larvy rozptýlené mořskými proudy.
Zhruba po třech měsících se usadí a dospívají, než se znovu přemístí a připojí se k dospělé populaci.
 
 
 
Druh: Pecten maximus (hřebenatka kuchyňská)
Dorůstá do 17 cm a najdeme ji v písku v hloubce 5 - 150 m, nejčastěji 10 metrů. Je rozšířena v severovýchodním Atlantiku a většinou ji najdeme částečně zahrabanou v písku. Je jedním z mála plžů, který je schopen rychlého pohybu a to tak, že zaklapává obě misky a vytlačuje vodu plášťovou dutinou blízko u spoje. Pohybuje se štěrbinou napřed krátkými poskoky. Takto může unikat před predátory. Hřebenatky jsou jedlé a pěstují se na farmách.
 
 
 
Druh: Pinctada margaritifera (perlotvorka mořská)
Dorůstá až 30 cm a vyskytuje se v Mexickém zálivu, západním a východním Indickém oceánu a západním Tichém oceánu.
Perlotvorka začíná život jako samec a o dva až tři roky později se změní na samici. Samice produkují miliony vajíček, která jsou náhodně oplozena samičími spermiemi a poté se z nich vylíhnou plovoucí larvy. Pohyblivé larvy procházejí různými larválními stádii a zhruba po měsíci se usadí na dně a přemění na nepohyblivého dospělého jedince. Tento druh je velmi vyhledávaný, protože příležitostně vytváří černé perly.
 
 
 
Druh: Spondylus americanus (ostnovka americká)
Dosahuje velikosti 11 cm a obývá skály v hloubce do 140 m. 
Najdeme ji na jihovýchodním pobřeží USA, Bahamách v Mexickém zálivu a Karibiku. Před predátory ji chrání trnité lastury. Ostnovka je obvykle pokryta červenou houbou, která jí poskytuje maskování. Tento druh má lastury spojené kloubem s jamkou. Ostnovka je k podkladu přichycena přímo spodní stranou lastury a ne byssovými vlákny.
 
 
 
Druh: Teredo navalis (šášeň lodní) 
Dosahuje velikosti 60 cm a vyskytuje se v pobřežních vodách u Severní, Střední a Jižní Ameriky a Evropy. Navzdory tomu, že vypadá jako červ, je šášeň lodní druhem mlže s podlouhlým tělem přizpůsobeným stylu života. Její schránka nacházející se na spodní straně těla, je velice malá a zvrásněná. Šášeň ji využívá při zavrtávání do dřevěných předmětů. Vně schránky je tělo schráněno pouze vápenitou trubicí, kterou je pokryt vnitřek její "nory".
Tito tvorové poškozují dřevěné objekty. Vchod do chodbičky je pouhý 1 cm široký, takže rozsah poškození je často podceňován. Šášeň v průběhu života mění pohlaví ze samce na samici a samice produkují mnoho vajíček, ze kterých se líhnou volně se pohybující larvy. Když dospějí a usadí se na vhodném kusu dřeva, larva se rychle přemění do dospělé podoby a začne vrtat.
 
 
 
Druh: Pholas dactylus (skulař vrtavý)
Dorůstá 15 cm a žije na jižním a východním pobřeží Británie, západním pobřeží Francie a ve Středomoří. Tento měkkýš má v přední části lastury výrazný "zobák" pokrytý zubovitými výběžky. Používá ho k hloubení děr do poměrně měkkých podkladů, jako je bahno, křída, rašelina nebo břidlice. Stejně jako šášeň, i skulaře chrání před predátory "nora", protože jeho lastura nezakryje celé tělo. Lastura je křehká.
Při vyrušení vystříkne skulař vyčnívajícím sifonem svítící modravý oblak. U mlžů je takováto bioluminiscence vzácná a je zaznamenána jen u jediného dalšího z ostatních druhů.
 
 
 
Druh: Tridacna gigas (zéva obrovská)
Dorůstá až 1,5 m a žije na písečných dnech u útesových plošin a v mělkých lagunách do 20 metrů. Vyskytuje se v Indo-pacifické oblasti tropů, od jižní Číny po severozápadní pobřeží Austrálie a od Nikobarských ostrovů na západě po Fidži na východě. Zéva je největším a nejtěžším mlžem. Živí se filtrováním drobných částeček potravy z vody pomocí sifonu obklopeného drobnými výrůstky. Velkou část potravy jí obstarávají zooxantely (jednobuněčné řasy žijící v plášti). Zéva by bez nich zahynula. Dospělí jedinci žijí přisedle a sifony jsou jedinými otvory v plášti. Velcí jedinci nedokáží lastury zcela zavřít, takže pestře zbarvené sifony a plášť jsou trvale obnažené. Oplodnění je vnější a z vajíček se líhnou volně se pohybující larvy, které se postupně usadí na dně. Vylučovací sifon vytlačuje vodu a v době rozmnožování poskytuje vývod pro vajíčka a spermie.
 
 
 
Druh: Cerastoderma edule (srdcovka jedlá)
Dorůstá jen 5 cm a žije v Barentsově moři, východním severním Atlantiku, od Norska po Senegal a v západní Africe. Obývá střední a nízká pobřeží, 5 cm pod povrchem v písku nebo v bahně.
Tento jedlý mlž má mohutnou žebrovitou lasturu a vyskytuje se ve velkých počtech v písku (bahně), kde filtruje z vody organickou hmotu. Z oplodněných vajíček se líhnou volně plovoucí larvy.
Dospělé srdcovky klesnou na dno, kde si osvojí usedlejší způsob života.
 
 
 
Druh: Ensis americanus (střenka americká)
Dorůstá do 16 cm a vyskytuje se na Atlantickém pobřeží Severní Ameriky a byla zavlečena do Severního moře. Dostala název podle lastury, která má podobu střenky nože. Žije v hlubokých svislých chodbičkách v bahně nebo měkkém písku. Původem pochází ze severozápadního Atlantiku, ale volně plovoucí larvy se zřejmě dostaly do Severního moře. Tento mlž se postupně rozšířil podél celého pevninského pobřeží. Na některých místech ohrožuje populaci mnohoštětinatců, ale není považována za škůdce.
 
 
 

 

 
Druh: Lima lima (zejovka šupinatá)
Má šupinaté lastury s nápadnými žebry. Zdržuje se většinou ve skalních štěrbinách, odkud obvykle vyčnívají její bělavá, lepkavá tykadla, která jí slouží k lovu. Poměrně rychle roste, a tak se často stává, že její souměrné lastury dosáhnou takové velikosti, že již nemůže opustit štěrbinu, ve které žije. Pokud se nachází ve volném prostoru, dokáže podobně jako hřebenatky plavat rychlým otevíráním a zavíráním své schránky.
 
 
 
 
Druh: Paphia aurea (tapeska zlatá)
Tohoto drobného mlže lze často nalézt ve velkém množství v hrubém písku a mezi drtí z rozlámaných lastur. Dorůstá velikosti okolo 3 cm a téměř trojúhelníkovité lastury mají patrné jemné výrůstkové rýhy.
Béžový povrch je zdobený složitým klikatým vzorem.
Místy se intenzivně sbírá.
 
 
 
  
 
Druh: Pinna nobilis (kyjovka šupinatá)
Tvarem připomíná značně složitý vějíř. Tento obrovský mlž je díky neobvyklému tvaru a velikosti již po dlouhou dobu vyhledáván jako suvenýr, a tak musel být ve Středomoří zařazen mezi chráněné druhy. Za příznivých okolností může schránka kyjovky dosáhnout délky přes 1 metr. Povrch lastur je velice drsný a tvoří ideální domov pro nejrůznější druhy řas a hub. Uvnitř její plášťové dutiny žije několik druhů drobných komensálních krabů a krevetek. Dává přednost porostům posidonie. V 19. století se sbírala byssová vlákna kyjovek a po usušení se z nich vyráběly rukavice, šaty a dámské punčochy, které se podobaly hedvábným.
Pro svoji vysokou kvalitu byly velmi vyhledávané.
 
 
 
 
Druh: Pinna rudis (kyjovka atlantská)
Je mnohem menší než její příbuzná a dorůstá velikosti jen okolo 10 cm.
Má také mnohem plošší přední okraj a drsnější povrch lastur, které jsou téměř průsvitné. Vyžaduje velmi nízkou hladinu osvětlení a tvrdý substrát, v jehož
štěrbinách se obvykle usazuje. Někdy ji lze nalézt na mořském dně i na hrubém štěrku při vchodech do jeskyní.
Patří spíše mezi vzácné druhy.
 
 
 
 
 
 
 
 
Druh: Pitar rudis (zaděnka lesklá)
Dorůstá velikosti až 2,5 cm a je ve Středomoří velice intenzivně sbírána jako důležitá složka lidového jídelníčku. Vnejší strana lastur je lesklá, zbarvená různými odstíny béžové a zlatohnědé barvy, které na ní vytvářejí soustředné proužky. Dává přednost dnu s měkkým pískem nebo bahnem a místy se vyskytuje v obrovském množství.
 
 
 
 
Druh: Pteria hirundo (kýtovka vlaštovčí)
Obvykle ji lze nalézt přisedlou na koloniích rohovitek, kde využívá silného proudění vody k tomu, aby z ní přefiltrovala dostatek planktonu, který jí slouží za potravu. Má mírně nesouměrné misky lastur s výrazně protaženým zadním okrajem (tzv. ouškem). Jinak mají téměř oválný tvar.
Dorůstají délky okolo 6 cm. K připoutání k podkladu využívá byssová vlákna.
 
 
 
 
 
 
Druh: Spondylus spp. (ostnovka)
Ostnovka na obrázku je pravděpodobně ostnovka středomořská (Spondylus gaederopus), ale přesné určení těchto mlžů bývá obvykle ztíženo tím, že ostnitý povrch jejich lastur je porostlý houbou obecnou. Spodní část skořápky je pevně spojena se skalním podkladem a může dosáhnout délky až 12 cm. Dává přednost jeskyním a jiným slabě osvětleným místům, ale přesto má na okrajích pláště dvě řady výrazných očí. Vnitřní strana lastur je světle krémová. Často je sbírána pro chutné maso a dovede také vytvářet perly.
 
 
 
 
Druh: Venus verrucosa (venuška jedlá)
Je to zavalitý mlž se souměrnými lasturami, na kterých je znát více než 20 soustředných přírůstkových proužků. Dorůstá velikosti okolo 6 cm, barvu má žlutavě bílou nebo oranžovou.
Žije částečně zahrabaná v hrubém písku a drti z lastur. Je oblíbenou kořistí chobotnic, které její skořápky často používají k uzavírání vchodu do svého doupěte.
 
 
 
 
 
Druh: Lima scabra (zejovka drsná)
Žije ve skalních rozsedlinách a většinou je z ní vidět jenom okraj jasně oranžového pláště s jeho dlouhými výrůstky a vnitřní řasou. Tyto výrůstky
pláště bývají také oranžové, ale u jedinců z hlubší vody mohou bít bílé.
Zejovka drsná dorůstá velikosti 7,5 cm a je hojná v celé oblasti Karibiku od mělčin do hloubek kolem 40-ti metrů.
 
 
 
 
 
 
TOPlist